Co dánská studie testů inteligence říká o dvojjazyčných žácích a férovém hodnocení

Dánská zpráva, kterou v červnu 2026 převzal Medical Xpress, zostřuje známou školní otázku: co se stane, když se běžný test inteligence použije u mladých lidí, kteří se pohybují ve více než jednom jazyce? Nejde o tvrzení, že dvojjazyčnost snižuje inteligenci. Jde o to, že skóre může klesnout, pokud úlohy příliš závisejí na slovní zásobě, kulturní známosti, rychlých slovních instrukcích nebo normách, které se nehodí přesně na dítě před psychologem.

Testy inteligence jsou užitečné jen tehdy, když jsou vidět jejich hranice. Nástroje typu Wechslerových škál skládají výsledek z dílčích úloh: verbální porozumění, pracovní paměť, rychlost zpracování, prostorové a fluidní uvažování. Některé úlohy vyžadují málo mluveného jazyka; jiné chtějí porozumět slovům, vysvětlit podobnosti, zapamatovat si řady nebo přesně sledovat pokyny. U mladého člověka, který mluví dánsky ve škole a jiným jazykem doma, může výsledek částečně odrážet jazykovou zkušenost a pohodu v testové situaci, nejen uvažování.


Mechanismus je jednoduchý, ale snadno se přehlédne. Dítě může chápat pojem, a přesto potřebovat více času k nalezení slova v jazyce testu. Pokyn může být formálně správný, ale nezvyklý. Časovaná úloha může odměňovat zkušenost se školními materiály. Normativní soubor může dobře popisovat většinu populace, ale některé vícejazyčné životní dráhy v něm mohou být zastoupeny jen slabě. To neznamená, že test je zbytečný; znamená to, že výsledek potřebuje opatrný výklad.

Férovost v psychometrii se obvykle opírá o několik kontrol. Výzkumníci sledují, zda test měří stejnou schopnost napříč skupinami, zda se jednotlivé položky nechovají odlišně i po zohlednění schopnosti a zda skóre podobně předpovídá výsledky v reálném světě. Školní psychologové přidávají praktickou vrstvu: jazykovou historii, kvalitu dosavadní školní docházky, sluch a zrak, stres, migrační zkušenost, pozorování učitelů i informace od rodiny. Jedno číslo IQ nemá nést větší váhu než celý tento obraz.


Hranice tvrzení jsou důležité. Samotná veřejně dostupná zpráva neříká dost na to, aby určovala, která dánská verze testu, jak velký soubor nebo jaká statistická metoda má rozhodovat ve všech školách. Dvojjazyčné děti navíc netvoří jednu skupinu: liší se věkem osvojení jazyků, úrovní v každém z nich, gramotností, sociálním zázemím i vzdělávacími potřebami. Některé mohou dosáhnout očekávaného skóre, jiné mohou být v jazykově náročných úlohách podceněny a další mohou potřebovat vyšetření z úplně jiných důvodů.

Užitečný závěr je proto opatrný a zároveň nadějný. Lepší hodnocení neznamená ignorovat skóre ani nahradit odbornost dobrým úmyslem. Znamená to využít tlumočníka, když je potřeba, volit méně jazykově zatížené úlohy, číst intervaly spolehlivosti, porovnat několik druhů informací a ptát se, jaká podpora pomůže mladému člověku učit se dál.

Pro školy a poradny z toho plyne praktická, ale skromná změna: zaznamenat, jaké jazyky žák používá, jak dlouho, kde se učil číst a psát a zda jazyk testu odpovídá každodennímu učení. Pokud výsledek ovlivní zařazení, podporu nebo očekávání dospělých, má zpráva jasně říct, co měřila jistě a kde zůstává nejistota. Když jsou testy nástrojem, ne nálepkou, dvojjazyčnost se stává součástí férového výkladu, nikoli důvodem dítě podcenit.