Studie nádorové tkáně původních Američanek ukazuje, proč přesná medicína potřebuje spravedlivější důkazy
Studie vedená týmem z University of Notre Dame v časopise npj Precision Oncology popsala molekulární profil 17 nádorů prsu u původních Američanek a našla rozdíly, které je třeba ověřit ve větších souborech. Nejde o genetický osud, ale o mezery v důkazech, důvěru komunit a přesnou onkologii, která nevynechává malé populace.
Hana Meridian ·
Přesná onkologie stojí na srovnávání. Vzorek nádoru se čte podle mutací, změn počtu kopií genů, genové exprese a zapojených drah a tyto signály se porovnávají s referenčními soubory, které pomáhají odhadovat, co může souviset s prognózou nebo odpovědí na léčbu. Studie v časopise npj Precision Oncology, na níž se podíleli vědci z University of Notre Dame, klade nepohodlnou otázku spravedlnosti: co se stane, když jsou původní Američanky v těchto mapách zastoupeny jen minimálně?
Tým vytvořil pro 17 nádorů prsu u původních Američanek sladěné profily somatických mutací, změn počtu kopií a RNA sekvenování a výsledky porovnal s bělošskými případy z kohorty TCGA-BRCA. Autoři popsali rozdíly napříč molekulárními vrstvami, například vyšší četnost mutací v genech ARID1B, NOTCH4 a v genech MHC třídy II, jako jsou HLA-DRB1 a HLA-DRB5, u nádorů původních Američanek. V porovnávací bělošské kohortě naopak zaznamenali širší změny počtu kopií.
Nejsrozumitelnější výklad není ten, že by se identitě přiřadila jednoduchá biologická nálepka. Podstatnější je připomenutí, že biologii nádoru měříme prostřednictvím datových souborů, které si vybudujeme. Autoři zdůraznili imunitní dráhy, včetně zpracování a prezentace antigenů, a rozdíly spojené s viditelností nádoru pro imunitní systém a kontrolními body imunity. Tyto signály mohou být hypotézami pro další výzkum prognózy nebo odpovědi na terapii, nikoli návodem k léčbě ani rozhodnutím pro konkrétní pacientku.
Právě u zdraví původních komunit je toto rozlišení zásadní. Američtí Indiáni a aljašští domorodci byli v biomedicínských datech často málo zastoupeni, zároveň čelí nerovnému přístupu ke screeningu a léčbě rakoviny a nesou zkušenost s výzkumem, který ne vždy respektoval kontrolu komunity a sdílený užitek. Lepší přesná medicína proto nemůže znamenat jen více odebraných vzorků. Musí zahrnovat souhlas, správu dat, případně kmenovou suverenitu a otázky, které lidem zapojeným do výzkumu skutečně něco vracejí.
Hranice studie jsou jasné. Sedmnáct nádorů může ukázat vzorce hodné dalšího sledování, ale nemůže definovat „rakovinu prsu původních Američanek“ jako jednu biologickou kategorii. Původní komunity jsou rozmanité a výsledky ovlivňuje původ, prostředí, dostupnost péče, stadium nádoru, další nemoci i sociální podmínky. Srovnání s TCGA je užitečné, avšak před klinickými závěry budou nutné větší a lépe sladěné kohorty.
Nadějné poselství studie nespočívá v tom, že by molekulární profilování vyřešilo nerovnost. Důležité je, že mezera v důkazech byla zviditelněna způsobem, na který lze odpovědět odpovědněji. Přesná onkologie bude důvěryhodnější, když její důkazy budou dost široké, dobře spravované a dost pokorné na to, aby sloužily komunitám, které starší onkologické databáze často míjely.