Tezepelumab pomohl lidem s těžkým astmatem snížit perorální steroidy ve 28týdenní studii

U části lidí s těžkým astmatem není každodenní zátěží jen sípání nebo dušnost. Je jí také dlouhodobé užívání perorálních kortikosteroidů: léků, které umějí zklidnit nebezpečný zánět, ale při měsících a letech užívání nesou vlastní rizika. Studie SUNRISE fáze 3, publikovaná v roce 2026 v časopise The Lancet Respiratory Medicine, zkoumala, zda tezepelumab pomůže dospělým s těžkým astmatem závislým na perorálních kortikosteroidech snížit udržovací dávku a přitom udržet kontrolu astmatu.


Tezepelumab je monoklonální protilátka blokující thymic stromal lymphopoietin, zkráceně TSLP. To je důležité proto, že TSLP uvolňují epitelové buňky dýchacích cest a signál leží vysoko nad několika zánětlivými drahami astmatu. Řada biologických léků míří na užší downstream signály nebo na přesněji vymezené skupiny pacientů. Přitažlivost tezepelumabu spočívá v tom, že upstream cíl může pomoci širší populaci s těžkým astmatem, včetně lidí, jejichž biomarkery nezapadají do jedné jednoduché kolonky.

SUNRISE byla dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie na 63 pracovištích ve 12 zemích. Zařazeni byli dospělí od 18 do 80 let s lékařem diagnostikovaným astmatem, kteří nejméně 12 měsíců používali střední nebo vysoké dávky inhalačních kortikosteroidů a zároveň byli závislí na udržovacích perorálních kortikosteroidech. Po optimalizaci dávky byli náhodně rozděleni v poměru 2 ku 1 k tezepelumabu 210 mg nebo placebu, podávaným podkožně jednou za čtyři týdny po dobu 28 týdnů. Hlavní otázka nezněla, zda lze dávku jen formálně napsat nižší. Šlo o to, zda se pacient dostane do vyšší kategorie procentního snížení udržovací dávky ve 28. týdnu a současně si zachová kontrolu astmatu.

Studie skončila předčasně kvůli potížím s náborem, takže byla menší, než se plánovalo. Ze 207 plánovaných účastníků dostalo alespoň jednu dávku 122 lidí: 83 ve skupině s tezepelumabem a 39 ve skupině s placebem. Primární výsledek přesto vyzněl ve prospěch tezepelumabu. Šance dosáhnout vyšší kategorie procentního snížení denní udržovací dávky perorálních kortikosteroidů ve 28. týdnu byla při tezepelumabu statisticky vyšší než při placebu, s odds ratio 2,93 a 95% intervalem spolehlivosti 1,43 až 6,03. Během 28 týdnů mělo alespoň jednu exacerbaci astmatu 30 procent lidí ve skupině s tezepelumabem a 59 procent ve skupině s placebem.


Bezpečnost je třeba popsat věcně. Nežádoucí příhody se objevily u 57 procent účastníků s tezepelumabem a u 72 procent s placebem; závažné nežádoucí příhody u 8 a 13 procent. Ve studijním nebo postterapeutickém období došlo ke třem úmrtím a zkoušející je nepovažovali za kauzálně související se studijní léčbou. To z žádného biologického léku nedělá automatickou nebo lehkovážnou volbu. Znamená to, že tato omezená studie nezachytila nový bezpečnostní signál.

Do kontextu patří i další evidence. Studie WAYFINDER fáze 3b bez kontrolní skupiny sledovala dospělé s těžkým nekontrolovaným astmatem závislým na kortikosteroidech až 52 týdnů. Téměř 90 procent pacientů dosáhlo udržovací dávky 5 mg denně nebo méně bez ztráty kontroly astmatu ve 28. i 52. týdnu; přibližně třetina ukončila perorální kortikosteroidy ve 28. týdnu a zhruba polovina v 52. týdnu. Protože WAYFINDER neměl placebo, SUNRISE přidává kontrolovanější srovnání, zatímco WAYFINDER doplňuje delší a větší praktickou zkušenost.

Klinická hranice je zásadní. Perorální kortikosteroidy nelze po přečtení článku náhle vysadit, protože záleží na funkci nadledvin, riziku exacerbace i předchozí délce užívání. Protokoly SUNRISE a WAYFINDER snižovaly dávky podle lékařských pravidel a sledovaly kontrolu astmatu. Nadějná lekce je proto konkrétní: blokáda TSLP může některým lidem s těžkým astmatem pomoci snížit steroidní zátěž, ale hodnota se měří menším počtem exacerbací, stabilní kontrolou, odborně vedeným snižováním a dlouhodobou bezpečností, ne jednoduchým slibem opustit léky.